O třech kouzných zvířátkách I.

Byly jednou tři kouzelná zvířátka. Ale oni nevěděli, že jsou kouzelná. Ba dokonce, ani nevěděli o sobě navzájem. Žili sice na společně na jednom rybníku, ale každý na jiném konci. Lemur Proužák, ropucha Praživka a komár Bzučák.
Nežilo se jim špatně. Lemur Proužák se celý den rozverně houpal ve vrbách. Ropucha Praživka se líně slunila na blatouchu. A komár Bzučák si to vesele drandil v poryvech jemného větru.
Až jednou, jednoho krásného dne, se všechno změnilo.
Bzučák měl právě namířeno vybrat svojí oblíbenou vánkovou zatáčku, když tu ho strhl postranní vítr a vmetl ho přímo do huby Paraživce, která se tak lekla, že vyskočila metr nad zem a srazila Proužáka, který se nad ní líně povaloval na větvi.
V rybníku to žbluňklo, rozvířila se divoká kola a všechny tři začala neúprosně stahovat ke dnu. Komár bzučel, ropucha bručela a lemur blekotal, že je mu zima. Plácali kolem sebe, jako divý, ale kola se zvětšovala a zrychlovala jako turbína.
Voda je táhla nemilosrdně ke dnu s neúprosností vysavače je všechny vcucla.
Kola se zavlnila. Nad hladinu vylétla bublina a ozvalo se hlasité PLOP!
Po zvířátkách jako by se zem slehla. Sluníčko svítilo dál, jakoby se nechumelilo.
Pod hladinou se však děli věci. Když zvířátka dorazili na dno, kupodivu se nepotloukli, ale jako by je bahnité dno pomalu spolykalo.
Bylo ticho.
Po chvíli se ozval dávivý kašel, to se lemur probudil a mžoural na tu modrou záři, která ho oslňovala. Ozvalo se kvakvakvak, to se probrala ropucha přidal se k zírání. Nervózní pískání jí připomněla komára, kterého málem spolkla. Zmateně oklepával křídla a vejral an tu oslnivou nádheru.
"To jsem v nebi?" Ozval se nesměle komár?
"My a v nebi?" diví se ropucha, "a co by jsme tu jako prosímtě dělali?"
"Byly by jsme mrtví...", opáčí protáhle Proužák.


pokračování příště...

Zombií

Uprostřed temných lesů se narodila malá zombií. Vlastně si vůbec nebyla jistá, kde se tady vzala. pamatovala si matně jen sen v kterém jde malá usměvavá holčička na procházku uprostřed kvetoucích luk a radostně honí jiskřivé motýly.
Vířivý rej motýlů se v paprscích slunce rozestoupil a nechal vykvést nejkrásnějšího z nich - tyrkysového modráska, který jakoby se změnil v ptáčka.
Malý kolibřík se vesele rozletěl a holčička se rozpustila pustila za ním. Louky ubíhali a pomalu se změnili v les. Holčička byla tak zaujatá kolibříkem, že si ani nevšimla, že se začíná brodit křovím, které jí stále více obemyká.
Z běhu se stal krok a z kroku brod.

Z pestrých šatečků už zbyly jenom smutné cáry a i ty po chvíli ulpěli na trnitých větvích.
Pták se náhle v letu zastavil. Najednou už nepřipadal holčičce tak krásný, jeho modré odlesky najednou působili děsivě. Nahou dívenku obemknul náhle chlad.
Jakoby si na ni sáhla smrt. Otřásla se. Najednou se jí chtělo domů. Otočila se, ale něco jí nechtělo pustit. Nohy měla pevně semknuté úponky ostružin, které jí nemilosrdně stále více svírali, až jí tuhla krev v žilách.

Chtělo se jí plakat. Z očí jí pomalu začali stékat slzy. Ptáček přiletěl blíž a pomalu začal očichávat její tváře. Jakoby zoufalství holčičky dodalo ptáčkovi sílu, začínal narůstat. Pomalu jí začal olizovat a poté bez skrupulí naplno sát.
Lechtivé dotyky se změnili v nesnesitelnou bolest. Ptáček se změnil v supa a nemilosrdně holčičce vyklovával kusy tváří i trsy jemných vlasů. Chtěla křičet, ale ostružiny jí utkali dokonalí roubík věčné mlčenlivosti.
Neviděla. Ptáček jí vykloval oči. I bojovné pěstičky už byly v pasti. Tlak se zvyšoval a dívenka jen slyšela jak jí praskají kosti. Již nemohla ani plakat. Příšerná bolest, jakoby se rozlila a pozvolna ustupovala, již ani neslyšela křupat kosti.
Byl konec.
Sen skončil.

Ráno se probudila jako nechutná zombií.

Vzhůru

Dneska jsem vzhůru od pěti...
od rána nemyslím na nic jinýho než na postel...a spaní...
po práci jsem byla ještě na výletě, teda pouštět draka-velrybu pod Ronovem. krásný.
pak jídlo a pak by bylo ideální jít spát.
dala jsem si kakao, aby se mi líp spalo...
a
nic...
sedím tu a nevím co dělat, nemůžu spát.
poslední dva měsíce vstávám o tři hodiny dřív, než jsem léta zvyklá.
skvělý na tom je, že mám mnohem víc času, páč, já prostě stejně dřív neusnu.
špatný na tom je, že se mi asi rozhodilo spaní a občas to vypadá i na pěknou nespavost.
vzpomínám nato, jak jsem měla deprese a nespala půl roku.
vzpomínám, jak jsem to nejdřív nevnímala, že nespím.
na ty dlouhý nekonečný hodiny, kdy jsem se snažila usnout, vymejšlela si různý příběhy, abych se nenudila a civěla do stropu.
vzpomínám, jak se mi postupně slili dny s nocí a život se zdál být jenom kopie, kopie, kopie, kopie...
miluju Klub rváčů, něco takovýho bych si teď s chutí dala, asi se na to znova podívám, nebo se s někým porvu.
tup zírám na svý nový kruhy pod očima a přemýšlím...
Where is my mind?!?
a za jak dlouho usnu.
jestli vůbec...
jestli jo.

půjdu to zkusit. a když ne, tak se mi třeba podaří vymyslet pro vás nějákej příběh.
třeba o veselejch jehňátkách, jak se jedno za druhým předháněj vám zabečet dobrou noc a vždycky když se na vás podívaj svým nevinným pohledem a vy es k nim dkloníte, abyste je pohladili ty jejich heboučký kožíšky, roztáhnou svou roztomilou tlamičku a ukousnou vám nos, uši, ruce, vlasy, nohy, pusu, prsa, zadek plíce a nakonec vás s gustem vyrvou srdce z těla a dělaj, jakoby se nestyděla za svůj krvavý díl existence.

je mi nějak blbe, asi si pudu dát pivo.
nic se mi dnes nechce ani spát, tak snad zejtra bude líp...

Paráda, za chvíly du roznášet plakáty, no není hezčí způsob, jak zakončit pracovní tejden, než si koupit lemona a chodit v jaru po městě...

A večer pečení buřtů a zejtra vejlet a grilovačka...
No prostě nádhera.

páteční rána

Je ráááno...
je krásně...
a já mám krásnou kocovinu.
Nejdřív jsem myslela, že mi pukne hlava.
Teda myslela... asi moc ne.
6piv a 2rumy
to se to pak přemejšlí.
Ráno mi došlo, že to bylo asi hodně divoký. Nonic.

Sedím v práci a přemejšlím, nad čím bych měla přemejšlet.
asi nad tím, že půjdu domů a budu nad sebou přemejšlet.

Nic se mi nechce, jako obvykle
ředitelka tu není, tak myši mají prééé.
kouřím, a chodím si pro svačiny, kdy se mi zachce a nedělám nic, teda nic závratnýho,
prostě kalsickej pátek po sítotisku.
Přemejšlím, jestli nevedu spíš kurz pivotisku.
Nebo že by spíš rumotisku???

No každopádně, pěknej pátek všem.
Doufám, že se taky smažíte v kanclu ve svý vlastní šťávě a podlejváte se kocovinou, tak abyste byly pěkně doměka a dorůžova.

Já se dnes vyspala spíš doruda.
Howg.

de mis em prohlidka, nesnasim lidi, nesnasim....bleee, at dou doprdele a neserou me tu.¨bolej em zada, ja chci pryc, jeste 78minut, chcipnu.

Sem nějáká přešlá, něják mě dneska nic nebaví, nejradši bych šla domů spát.
Voser sedět v práci, přeležený záda, venku svítí sluníčko a já trčím tady a ještě ke všemu mě čekaj ukázkový prohlídky pro brigádníky voser.
a pak ještě sítotisk, to se mi dneska taky vlbec nechce, asi se na to vyseru a bude.

ranní

"Nejdřív rupla postel a potom něco jinýho..."
.
.
.
"Hmmm, ty máš ale problémy",
povzdychne si kamarád,
"já aspoň chodím tajně ženě na rum..."

myslisi

tak tu tak sedím v práci, předstírám, že pracuju na plný koule a že mi v hlavě nekolujou ty myšlenky, který v ní mám.

jakože například tady na to seru, že mě to tu sere a že se na to vyseru.

nebo, že nesnáším práci na počítači a naše vedení, kterému se furt zelení a nikdy nelení nám šlapat na paty, prsty, vlasy a sedrat z nás kůži a dostat se nám do mysly a narvat nám tam ty svý malicherný nsemysly plný ubohejch temínů a bezcenejch informací o nesmrtelnosti chrousta, kterej nás tak rád kousá.

jednou se probudíme uprostřed našich rozedranech myšlenek a budeme přemejšlet, jak slepit ty zbylý kousky svého ubohého já a kam zmizela naše ponížená osobnost.
zbyde nám jen bezmocnost, plná sebeútápěcích pohledů a hany, že jsem se nechali takto ponížit a zaprodali svý duše, kvůli přislíbený píci, která nás měla udržet v běhu pro další ubohé role našeho nicotného života.

nesnáším

nesnáším prachy
nesnáším práci
nesnáším problémy cizích lidí
nesnáším, když na mě někdo civí
nesnáším schnilí houby
nesnáším rychlý soudy
nesnším huby plný keců
nesnáší evu a vaška
dyk to je přece hrozná fraška

nesnáším vaše ksichty
nesnáším hnusný šlichty
nesnáším slušný hadry
nesnáším falešný bardy
nesnáším hloupí lidi
nesnáším zlý pidilidi
nesnášim zbytečný dříny
nesnáším všechny zkurvysyny

nesnáším svoje myšlenky
nesnáším plyšový čelenky
nesnáším svoje zkurvený sebe
nesnáším posvátný nebe
nesnáším rozcapený děti
nesnáším v lese smetí
nesnáším malicherný spory
nesnáším rozebraný hory

nesnáším zbytečný problémy
nesnáším ovladačný šémy
nesnáším umělý sračky
nesnáším citový frašky
nesnáším všechny zmrdy
nesnáším cizí prdy
nesnáším blbý kecy
nesnáším ježka v kleci

nesnášim,
nejsem přece selpice!
nesnáším,
chcípněte jako jepice!

Prachy

Sem finančně v píči a jsem z toho totálně v píčí.
Doprdele, včera jsem se rozbrečela, když jsem se podívala na svoje konto.
To je hrozný, bulet kvůli prachům,ale doba je taková...
Zoufalá...
Nesnáším, když nemůžu něco ovlivnit a tohle, ač opravdu nežiju v žádným luxuxsu a jedu brigády a tohle je prostě...
no prostě je to v píči.

myslím, že když mým knowhow tento stát tak očividně pohrdá, tak se na něj mohu vysrat a mrknu k sousedům, jeslti by tam náhodou nestáli o někoho kdo nemá v hlavě nasráno, tak jako zdejší pseudopodnikatelé a státotvůrci.
Seru na Vás.

Snažila jsem se dlouho.
mám úctu ke svý vlasti, ale to chcete abych emigrovala podruhý, po tom, co jsem se xlet držela a za almužnu se to tu snažila podpořit svou prací, pýlí, tvůrčí inovací a vůbec svojí bezvadnou osobností???
že sjem se prala o to tady bylo líp?

Mrdat Vás svině zasraný nenažraný.
Doufám, že se všichni těma prachama jednou udávíte a zemřete sami ve svejch sračkách, abyjste taky jednou poznali v čem se mi "obyčejný lidi" topíme!

P.s.: peníze budou, my tady nebudem...
a ty zkurvený zaprodaný svině snad taky jednou ne...

5let

Jéééé, teď jsem si všimla, že jsem vlastně začala znovu psát po delší době a že jsem to vlastně krásně načasovala, páč můj nebohej blog slaví pět let existence:)
Pročítám starý příspěvky a docela se bavím.
Mám ho ráda ten svůj blog a to už ej se mnou pátej rok.
Smekám sama před sebou i před svými čtenáři.
takže dosti nostalgie a jak říkávám:
Na ten můj zpíčenej blog!

Seriál Přátelé pokračuje.

V pátek jsem utekla dřív, abych se mohla pustit do toho stěhování. A že to stálo za to.
Vynosit jednoho pána, pak druhýho oba pěkně oba na jednu hromádk, k nám na dvorek, aby se pánové mohli hezky prohodit. Starý nahoru do staromládeneckého bytu a nový dolů ke mě. po menším kolapsu na schodech v důsledku nízkého tlaku, sedím mezi tou sbírkou compů, mikin a jinejch pokladů a láduju se kafem s cigárem, abych neomdlela.
Pozoruju ty dvě hromádky neštěstí a přemejšlím, jak někdo takový hromadě může říkat pár věcí.
Tohle přešouonem sem, tohle hodíme na tohle aby se to sem vešlo a tohle zatím nenoste, to se sem vůbec nevejde. Zjímavý.
Panuje trochu trapná atmosféra. Jak jinak taky, v takovýhle situaci. Tři kamarádi. Bývalý kamarádi. Nebo ne?
Skočím pro nějákej drink, navrhuju. Za chvíli sem zpět jako na koni s vodkou a džusem a nějákým tím pivkem.
O půl hodiny později nacházím flašku rumu.
Po chvíly posíláme někoho pro další vodku a piva.
Ledy tají.
Parádní mejdan na blešáku.
A nedáme si spolu tripa?
Říká jeden bejvelej kamarád, tomu druhýmu bejvalýmu kamarádovi.
Heeeej, kde máš ty tripy? Říkala sjei, že máš nějáký tripy...
Nemám, teda nedám.
Musíme to dostěhovat.
Jasný, všechno bude, ale nejdřív ty tripy.
Ne.
Kde máš tu ledničku.
Nemůže jí najít, naštěstí.
Doházíme to dovnitř a pak skáčem pro maso, skoupíme poslední uhlí ve městě a další chlast a zakončujem tento krásný den parádní grilovačkou, hospodskou tůrou a následným youtubemejdanem.

Možný matriarchát

Ještě k těm compům.
poslední dobou jsem si všimla, že už kluci nedělaj takový ty chlapský věci,ale většinou je vídám u compů, nebo televize, případně u piva ideálně jak se bavěj o compech.
Nicmoc. Možbná by jste se pánové nad sebou měli zamyslet.
něříkám, že compy nejsou dobrý, a internet "boží", ale já se z toho nezeseru.
Kdyby to celý skolabovalao, možná by na ěvětě bylo líp.
mě by teda rozhodně nechyběli.
Možná jen stahování hudby.
Ale představte si to, že by se všichni kluci najednou zvedli od compů, protřeli oči a pak by jim nezbylo, než jít na vejlet, na houby, jet někam stopem, něco namalovat, enbo začít něco vyrábět, najít si nějákýho koníčka.
To by bylo něco.
Dřív to tak bylo.
Proč už teď ne?¨
Proč tu te´d všichni sedíte a čtete můj blog, když je vohovně?

Víte, my holky si taky rádi něco uděláme na počítači, ale mezitím malujeme, učíme se, chodíme ven, vejletíme, učíme se nový techniky.
No prostě snažíme se něco dělat a´t už s jakejmakoliv výsledkama, ale snažíme se.
A světe div se, znám spoustu holek, který už jsou dneska velmi zdatný řemeslnice, umělkyně, vysokoškolačky, říděj dodávky, firmy, stavěj si nábytek i domy a ekofarmy.
A´t žije Google a pýle.
Takhle by to mělo chodit.
Ne tak jak to děláte vy.

Přemejšlejte, nebo tu budete mít brzy matriarchát a pak se možná budete divit.

Bezútěšné utěšování

Někdy ani nevím, co bych sem psala. Nebo teda vím, ale nevím jak. Ani nevím, jestli to někdo čte, ale aspoń nemusím bejt tak sprostá na ostatní...nebo musím? asi jo. tomu se říká zkurvená povaha.

Ten mozek je vůbec zvláštní věc. poslední dobou hrozně chlastám.
Chlastám první ligu.

jakoby nestačili ty moje zmrvený myšlenky a malicherný problémy.
ne. nestačili.
všichni maj problémy a občas mám dojem, že je všichni chtěj řešit se mnou.
dobrý, kdyžm můžu ráda pomůžu.
ale kde je ta hranice?
v současné době utěšuju tři svoje kamarádky, který se s někým rozešli.
Už poměrně dlouho.
Nevím jestli na to mám. Jestli to zvládám.
Asi ne. ale aspoń něco dělám.
Snad. Snad něco dobrýh.
Doufám holky, že oceńujete moje pokusy o utěšení.
Sama sebe utěšit neumím, ale ostatní? maybe...

Ostatně co bych pro vás neudělala..
Vylomila si kotník, hajlovala na starostku, prochlastala si játra...
a vlastně proč ně

život je krásnej, tak s chutí do toho.

zbytečná krev

Umírám.
Jako každý měsíc tu máme krámy...
Kurva je to furt to samý dokola.
Docela nuda Bože, nemoh sis vymyslet nějákej lepší reprodukční systém,
Není to trochu moc složitý a zbytečný? Vždyť jseš bůh!
ty umíš přece všechno!!!
A můžeš!

Takový plejtvání krví a enregií a zbytečnejch sexů, který k ničemu nevedou.
teda ten koitus je jediná věc co na tom stojí zato.
Ale ty myšlenky... Vztahy se tomu říká tuším...

Nemohli bysme jenom šukat a nemnožit se? A nemyslet?
A hlavně neumírat jenou měsíčně bolestí? úplně zbytečně?
Už toho mám dost! Prodám svoje krámy!
Značka spěchá!!!!
Kurva mě je ale zle...
Kurva.
Čím sem starší, tím je to se mnou horší.

Někdy mám dojem , že nad náma bdí úchylnej upír, kterej se ukájí tím, když nám vysává krev, sílu i myšlenky...

jenda ranní

Nechápu, že jsem si doteď neudělala kafe. Že jsem ještě neskolabovala, když už jsem vzůru od šesti...
Ani teď se ho asi nedočkám, páč máme nějáký jednání.
Aspoň snad bude smysluplný.
zas mám plnou hlavu akcí a úkolů, který mám udělat.
když jsem si včera doplńovala ty nejdůležitější do diáře, řekla jsem si, že an tu školu asi kašlu.
nevím, kde na ní vzít čas, prostě nevím, atak budu dál hloupá a bez titulu, noco, na tom svět přece nestojí.
Přemejšlím nad novou prací, koukám na inzoše, musím se sebou něco dělat.
tady je to fajn, když zrealizuju nějáký dobrý akce, ale odceněnní žádný a natož pak finanční, to už vůbec ne.

De to se mnou od deseti pěti.
tedy spíš nula od nuly pojde a já jednou pojdu na tu nulu, která se mění v mínus.

V pátek mě čeká další stěhování, a že už jsem se dlouho nestěhovala, skoro rok.
tentokrát však nestěhuju sebe, ale dva pány.
Škatule škatule hejbejte se.
aneb tancujte jak vám kdo píská,
né, že bych chtěla s někým manipulovat, ale prostě to jinak nejde.
A tak to půjde takhle, stejně, jako život půjde dál.
Bez jedním z těch pánů a snad s tím jedním pánem...

...

Chceš?
Jo.
No jen, že ses minule tvářil tak vyděšeně...
...
...
...
už vím, že proč jsem se tvářil vyděšeně.

comp

Kolikrát jsem si říkala, že bych chtěla bejt comp, nebo internet, aby mě vzal aspoň trochu na vědomí, nebo se se mnou pomazlil jako s myší.
Nééé, v životě néééé, takhle to nejde.

Tisíckrát: Půjdem ven? ...ne, proc...
až, kočíme...hmmmm...klikklik myší....
anic...

takže po xtym "rozhovoru" z očí do očí bez reakce, jsem se uchýlila k mailu.
aaaaa comunikace přes comp mu asi otevřela oči...konečně.
...málem jsem dostala pěstí...
juchůůůů, konečně mě vzal na vědomí!

p.s.: ostaně stejně jediná věc, co ho kupodivu zajíma je, komu zůstane:
c.o.m.p.

Královské dělení a jiná sdělení

Tak sem včera málem dostala pěstí, dkyž už si milostivě přečet ten mail a asi mu to konečně došlo.
Už jsem dostala i odpově´d. No konečně nějáká reakce.
jen by mě zajímalo, jak si představuje, že se rozdělí comp na dvě půlky...
Sekerou, motoorovou pilo, nebo ho přepilujem? Hmmm...
Já na ty technický věci nikdy moc nebyla.

Ani na ty sociální.
Tak jaká bude interakce-reakce-reflexe???
Asi sebedestrukce.

Už aby to bylo zamnou.
Ještěže, jdu za chvíly k zubákovi, tak mě takovýhle problémy přejdou)))

MUTTER

Unsere mutter, war war immer eine freche luder,
sie hattefur uns keine butter,
nur HASS, und so wars...

Sie haste Kinder
und ihre Lieder.

Sie haste alle
und das war schade.

Weil wir sie sie liebtenünd hatten ihr nichts zu bieten,
als unsele Liebe,
die uns in die kniehe fugte.

Ještě trochu psychoanalýzy

Abyste věděli vo čem tady mluvím, teda aspoň vy co mě neznáte osobně,. Tak ve zkratce.
Nedávno sejm ukončila čtyřletej vztah. Bohužel trochu netradičně, že sjem přešskočila rovnou do jinýho, což není špatný, jen halt já takovýhle věci nedělám, tak je mi to trochu líto, že sjem to nedokázala ukončit líp, ale prostěš jsem se ten vztah pokoušela zachránit už dlouho, dlouho nad tím přemejšlela a pak jsem si ejdnoho krásnýho dne, když mě boleli zuby dala valetol a na to rum.
A bavila se s dobrým kamarádem o tom, jak mě to sere, aže nevím co dál a už nevím co stím, aže už mě to nebaví...blebleble...

No a najednou koukám, že ěm líbá, a já jeho a bylo.
takže z toho plyne ponaučení, nidky si nestěžujte na svůj vztah nejlepší kamarádovi... i když to nemusí bejt tak špatný:)

Ono by to vlastne bylo dobrý, kdyby se ten první konečně laskavě sbalil, vzal na vědomí, že je konec a vypadnul.¨
představte si, že po čtyřech letech přáíjdete ařeknete někomu, že se s ním rozcgházíte, mě to je fakt upřímě líto, ale nejde to.
A reakce? Nic.
Pak mu to zopakujete.
Nic.
A znova
a znova a znova
nicnicnic

ALE TO UŽ FAKT NEJDE, PODVEDLA JSEM TĚ!
Aha, tka já si z vás budu utahovat.
A nic, žádní facka, žádnej řev, prostě nic, jak dkyby se nic nestalo.

Nechci bejt taková svině, ale měl docela hodně času, na to aby se moh rozhodnout kam pude. každej normální člověk by byl dávno pryč.¨

A nic.

takže dneska jsem mu psolala mail s ultimativním datumem na vystšhofvání.
Dokonce mu sehnala byt.
Tak snad to zabere.

Představte si totiž, že nemůžete jít domů, prsotě nemůžete.
A přitom je to Vaše bydlení.
jen rychlá sprcha popadnout nějáký ty hadry psa a ven.
pětihodinový procházky v mínus dvaceti a chlast.
Všechno jenom né bejt doma.

Nimatkovi

A ještě vzkaz pro pana Nimatka:

SERU NA PARTNERY,
BUDU SI PSÁT KAM CHCI,
CO CHI A KDY CHCI!

...ať ten můj zkurvenej život stojí za to)

vaříme svoje myšlenky

Právě jsem napsala nejhorší mail v životě. Ale co se dá halt dělat, když vás ten člověk absolutně nevnímá a dělá jakože je to všechno v pohodě...?
Není a nebude.
Sedím úplně neschopná cokoliv delat v práci, předstírát, že se nic neděje prostě nejde.
Halt další superpsychojízda.
tak se tady můžu aspoň v klidu vyblejt, když už je mi tak na blití.
nemohla jsem se dočkat polední přestávky.
Vyletěla jsem jak namyslená střela pro lahváče a schovat se někam do kouta.
Už jen 71minut. Snad míň než to dopíšu, dopíči, už se nemůžu dočkat až vodsu´d vypadnu.

Poslouchám Kuchaře Kittchena, muzikálního kulináře, kterej mě svým Menu opravdu dostal, jako dlouho nic.
je to nádherně depresivní. Samá mlha, apokalyptický znamení, plný kanibalismu a spousty malejch mrtvolek, nad krerýma krouží netopyři i upíři.
Dokonale vysithuje moje myšlenkové pochody.
Ke stažení zde.
http://www.kittchen.cz/

Btw. v pátek jsem ho viděla naživo, a byl to nejlepší koncert za hodně dlouhou dobu.
takže pokud máte někdo možnost shlídnout některý z jeho koncertů, tak neváhejte.

Meine kinder

In einem land, wor unserer zeit,
wahr ich sehr weg, sehr weit.
Ich hatte nichts zu essen,
und hab es nie vergessen,
wie ich meine kinder ies,
die ich lieber nicht verlies.

Warum sag ich dier,
hast du uns verlassen,
in einer Hohle uns gellasen?

Scheise katze!
Ich scheiss auf dich?
Ich scheis und piss auf dich...

So eine Holle,
ist keine schone Schule
fur unser Leben...

Hattest du uns lieber nicht vergessen,
konnten wier etwas anderes ales unsere kinder essen...

Mein Herr

Die verschiedene gebote unseres Herren,
sind ganz und garn nicht, zu verstehen.
Ich weiss nicht wo ich bin, Ich weiss nicht, wer ich bin.
Ich weiss nicht wohihin ich geh,
warum ich ihn nicht versteh.

Herr Gott! Warum bist du so dummm,
warum bist du zu uns stumm,
warum schaust du uns nich in die augen,
zu vas sollen wier dann taugen,

Ich danke dier! Ich lebe hier!
Hier in diesem schimmel,
und hab kein ahn wohn deinem Himmel.

Warum willst du uns nich trauen
und zu irgendetwas taugen.

Geh weg! Von mir!
Geh weit!
Du verstehst mich nicht,
und hast keine zeit!

Wozu soll ich so leben.
Ich will lieber nichts verstehen.
...............
ich will lieber sterben.
Auf viedersehen im nachsten leben!

D.N.A.

Stejně je to zvlášntí to dna. Jakobych nemusela podědit to nejhorší, ze všech stran. Krutohustej kotejl. Máma a psycho-furie, táta psy-snílek.
Sebestředná mrcha, donebevolající ironie, která mě jednou zabije.
Zkurvená drzost a neurvalost.
A k tomu kousek megamozku, abych si na těch svechj debilitách musela just trvat.
A k tomu parádní mix těch nejhorších tělesnejch predispozic.
Zuby v píči, nadváha, slepá, hluchá.
Jakoby to nestačilo, jsem poměrně slušnej sebedestrukčí typ.
Nejen psychycky, ale v poslední době to zvládám i hezky fyzicky.
Kotníky v hajzlu, krvavý koleno, ruce rozežraný od barev, nohy od plísně.
Já sjem prostě schopná si vypíchnout i voko vo kamna, tak čemu se divit.
nemotora.
Někdy jsem asi i zlá, tím jak se chovám.
Asi mě musí spousta lidí občas nesnášet.
Halt povahu si nevybírámě.
A když nám ještě ke všemu ta naše sviňáckost vyhovuje, tak se s tím asi ani nic dělat nedá.

nejvíc mě dokáže vytočit, když si uvědomím, že psychuju jako máma.
To že se chovám jak uravaná od řetězu, to mi nevadí, to ke mě patří, díky tati.
Umím krásně pít. Last women standing.
Ale ta věčná nadrženost, to je taky slovo do pranice.
Asi jsem úchyl. Nebo ne? Nebo jen ráda šukám a užívám si život?
Toť ozázka...
A jaká je odpověď?

Že jsem prostě imervére nadržená píča, s psycho psychykou, neandrtálskou náturou, kterej se chová jak splašenej bejk a dupe kolem sebe hlava nehlava, nehledě na následky, jen na sebe.