čtvrtek 15. ledna 2009
Jinak dělám teď samý přesčasy, takže na svoje předsevzetí nemám čas, i když vono je stejně nejlepší žádný nemít a makat na sobě furt. Matlám teď dva časáky, jeden sem před chvilkou konečně doděla. Ještě napsat nějákej ten úvodník a druhej bude taky cajk. No těším se na víkend. Vono se ty přesčasy se časek krapet zajídají, kooor, když se furt vopakujou. Nechci si stěžovat. Jen bych si kurva šla ale už konečně zaplavat do toho bazénu jak sem si do piči předsevzala. Jo a taky bych šla na výlet. aa v klidu si přečetla něco jinýho než detektivku. Namalovala nějáký píčovi a možná bych se vožrala. Páč sem za ty super luxusní vánoční prázdniny nestihla vůbec nic. No nic. Du na tu detektivku a nebo možná na pívo...
pondělí 12. ledna 2009
Z ničehonic se všude začali objevovat plagáty, na každym rohu to vyselo a nikdo nevěděl odkud se to vlastně vzalo.
Plaát, vypadající filmově měl na sobě krásnou ženskou s neskutečnejma vlasama, ležela ne brokátovým přepychovym lůžku, samý nadejchaný polštáře a závoje.
Kupulovla s krásným rytířem, s jedním s Durreových apokalyptyckých jezdců, kterej z nich to byl netuším. Každopádně už byl pěkně jetej, nechutná mumie, nejhorší rozklad, kterej si člověk může vůbec představit.
Nápis hlásal:
Nikdo tomu neunikne.
Plagátová kampaň byla tak tak úspěšná, že v den premiéry byly všichni lidi v kině, všichni se mačkali a čekali co bude.
Film začínal.
Zprvu to znělo jako jakási podivná hudba, odněkud z dály přes závěsy dolíhali hypnotizující tony.
Kamera se zvolna přibližovala, jako by i plátno bylo stále blíž a blíž, závoje pomalu mizeli.
Zvolna se objevovali siluety kupulující dvojice.
Kamera se stále přibližovala, závoje mizeli.
Poslední na scéně, se odhrnul.
A tu se jezdec otočil a řek:
Nikdo tomu neunikne.
Usmál se bezzubě a pak se začal řehtata a jeho krásná společnice, začala uprostřed soulože rodit jejich věrné křížence, meduzoidni mumie, které se začli vynořovat z plátna a začli všechny vojíždět.
A tak nastal konec světa.
Amen.
Plaát, vypadající filmově měl na sobě krásnou ženskou s neskutečnejma vlasama, ležela ne brokátovým přepychovym lůžku, samý nadejchaný polštáře a závoje.
Kupulovla s krásným rytířem, s jedním s Durreových apokalyptyckých jezdců, kterej z nich to byl netuším. Každopádně už byl pěkně jetej, nechutná mumie, nejhorší rozklad, kterej si člověk může vůbec představit.
Nápis hlásal:
Nikdo tomu neunikne.
Plagátová kampaň byla tak tak úspěšná, že v den premiéry byly všichni lidi v kině, všichni se mačkali a čekali co bude.
Film začínal.
Zprvu to znělo jako jakási podivná hudba, odněkud z dály přes závěsy dolíhali hypnotizující tony.
Kamera se zvolna přibližovala, jako by i plátno bylo stále blíž a blíž, závoje pomalu mizeli.
Zvolna se objevovali siluety kupulující dvojice.
Kamera se stále přibližovala, závoje mizeli.
Poslední na scéně, se odhrnul.
A tu se jezdec otočil a řek:
Nikdo tomu neunikne.
Usmál se bezzubě a pak se začal řehtata a jeho krásná společnice, začala uprostřed soulože rodit jejich věrné křížence, meduzoidni mumie, které se začli vynořovat z plátna a začli všechny vojíždět.
A tak nastal konec světa.
Amen.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)