Moje zlatá babička

aneb jak babička slavila moje pětadvacátý narozeniny...ve svých 87 letech vytáhla své nové zlaté boty a pěkně to rozjela.
jen tak dál babi!

dneska v práci šéf mluvil rozjařeně o tom, jak včera viděl nějákýho strašně nametenýho týpka u kauflanu, totálně namol, kerej tam vfylil vodku naex a pak somroval na další, mezitím pozval bezdomovce na víno.. a pak zase somroval...
nalkonec gto něják celý zvorganizoval a somrovali svorně a úspěšně cšichni...
tak mě to celkem potěšilo, to zděšení, ten odpor nad tím vším...
hned sem se ptala na popis, ale nikdo tomu neodpoíval, ale stejně každopádně gratuluju pánové, aspoň jdete za čím chcete...io když v skrytu duše furt doufám, že se vzchopím a pudu někam trochu jinam, třeba někam dál, třeba někam.

a stejně je ten FACEBOOK pěkně vohovně
já tam nsapíšu, že chci jet do píče a hned si mě tam přidaj do přátel všichni šéfové...
a kde zůstala ta takzvaná svoboda slova to fakt netuším pánopvé...
a taky fakt fut nechápu, na co sem se tam hlásila,
vždyť se tam všichni sledujou jen jak píčusové... aty SUPER výhody furt něják nikde nevidím...
v skrytu duše doufám, že se tam natrefim, na dávni ztracený lidi z rakous atd.
ale dost pochybuju, páč je to spíš nobl serv pro děvky, kerý nemaj co dělat
a dopcela mě teď sere, že na něčí doporučení sem tam dala k dispozici svý zkurvený indicie.
tolik k faceboooooku

ostatně jdu zrovna psát...
a to jako vo tom, že sem si zašla po tý zkurvený práci (jakože jinak je super, ale zrovna dneska samý zkurv porady-kerý fakt nesnáším a spíš sem na ně alergická, páč se na nich nikdy stejně nic nedořeší a zdržujpou mě od práce, kerou kurva musím udělat a nestíhám a pak celí vodpoledne korektury, na který se člověk musí celou dobu soustředit jak prase a valej do něj češtinu horem dolem a spíš ho s tím píchaj doprdele až si člověk připadá fakt jak vobehraná svině...)
no vlastně sem vám chtěla říct, žýe sem šla z práce rovnou na pívo k českýmu honzovi, kerej už není vietbansjejm ale českej a maj tam skvělý pivo atak.
a že sem byla nadšená že sem fakt šla a na všechno se vysrala.
jinak sem na sebe pzšná páč sej dnes elegantně poslala pár dementních klientů do prdele...
a nějáký píče co už se jí marně dva měsíce snažím slušně vysvětkit jak je veliká A4(paní grafičce-píče), kerý už u nás ve firmě nechce brá ani telefon.
sem řekla, že grafička sem tady já, a že to bude podle mího.
a všuchni šéfové, co to slyšeli, tak jásali, páč už z ní byly fakt na větvi...
tak asi tak něják.

zejtra mě čeká sítotisk, tak doufám, že má alias autorita se projeví snad i tam a že ti líní zmrdi snad konečně něco nakreslej, nebo pokreslím já je.
(tím nemyslím tebe jiří, ty jedineju seš vzornej a jako asistent si zasloužíš x hvěziček...)

tím končí mná dnešní zpráva...
a fuckoff zbytečná práce, a du si smazat link sem z facebooku, páč tam je linků až nahoru jak nasráno...

asi bych měla začít víc chlastat a fetovat a míň se pokoušet pracovat abych měla vůbec vo čem psát a nekončila furt jenom ajko nimatkův komentátor, kurva, kde na to ten "Nímand" jako bere čas? v práci? za dlouhých zimních večerů?
mi něják příde, že ten čas něják plyne, hlavně mi příde, že něják plyne moc rychle.
plyne čím dál rychlej a já sem čímdál pomalejší.
jako když se člověk rozhodne, že ten escalátor v protisměru vyběhne a že ho doběhne
běží běží a vono se to proti němu furt sune, čím dál rychlejc, přidá, ale zvolna ho to stejně tlačí pomalu zpátky na dno, do kobky a na konec do hrobu, a pak uže je to vlastně fuk
pokuď fakt neexistuje nějáká ta karma, pokud život a jaksetojmenuje duše atadyty xindly nemaj nějákej smysl, a vůbec jestly tadyten zasranej blog už není dávno mrtvej a jetli měl někdy nějákej smysl
jesly má xiqix smysl, neníli to spíš ksichtwix, jak sem byla dnes nazvána...
inu aspoň něco dobrého...

dnes sem šla po dlouhý době ku Sršni, přídu tam a tam nnikdo, nikde, jako by nikdy ani nebyl, hospody, který sem míjela cestou, zavřený...
ticho, neskutečný...pívo nám nalili, ale taky potichu, a po pá pokusnejch hlučnejch vtipech jsem se potichu pakovali.
krize je asi fakt tady

apropo, krize už se řešila i u nás v práci, všichni šli postupně na kobereček, než došla řada na mě, třásla sem se jak notor a co bych za nějákou tu flašku dala, halt doba fakt není dvakrát růžová, a taky sem viděla jak vipadala kolegyně předemnou...
no tak sem se tam dotřásla...a...a...a???
a voni mě jako povýšili a pěly na mě chvály???
nechápu a nechápala sem a pak mi to došlo...
že ten život a takovýty věci asi fakt nechápu...