O třech kouzných zvířátkách I.

Byly jednou tři kouzelná zvířátka. Ale oni nevěděli, že jsou kouzelná. Ba dokonce, ani nevěděli o sobě navzájem. Žili sice na společně na jednom rybníku, ale každý na jiném konci. Lemur Proužák, ropucha Praživka a komár Bzučák.
Nežilo se jim špatně. Lemur Proužák se celý den rozverně houpal ve vrbách. Ropucha Praživka se líně slunila na blatouchu. A komár Bzučák si to vesele drandil v poryvech jemného větru.
Až jednou, jednoho krásného dne, se všechno změnilo.
Bzučák měl právě namířeno vybrat svojí oblíbenou vánkovou zatáčku, když tu ho strhl postranní vítr a vmetl ho přímo do huby Paraživce, která se tak lekla, že vyskočila metr nad zem a srazila Proužáka, který se nad ní líně povaloval na větvi.
V rybníku to žbluňklo, rozvířila se divoká kola a všechny tři začala neúprosně stahovat ke dnu. Komár bzučel, ropucha bručela a lemur blekotal, že je mu zima. Plácali kolem sebe, jako divý, ale kola se zvětšovala a zrychlovala jako turbína.
Voda je táhla nemilosrdně ke dnu s neúprosností vysavače je všechny vcucla.
Kola se zavlnila. Nad hladinu vylétla bublina a ozvalo se hlasité PLOP!
Po zvířátkách jako by se zem slehla. Sluníčko svítilo dál, jakoby se nechumelilo.
Pod hladinou se však děli věci. Když zvířátka dorazili na dno, kupodivu se nepotloukli, ale jako by je bahnité dno pomalu spolykalo.
Bylo ticho.
Po chvíli se ozval dávivý kašel, to se lemur probudil a mžoural na tu modrou záři, která ho oslňovala. Ozvalo se kvakvakvak, to se probrala ropucha přidal se k zírání. Nervózní pískání jí připomněla komára, kterého málem spolkla. Zmateně oklepával křídla a vejral an tu oslnivou nádheru.
"To jsem v nebi?" Ozval se nesměle komár?
"My a v nebi?" diví se ropucha, "a co by jsme tu jako prosímtě dělali?"
"Byly by jsme mrtví...", opáčí protáhle Proužák.


pokračování příště...