myslisi

tak tu tak sedím v práci, předstírám, že pracuju na plný koule a že mi v hlavě nekolujou ty myšlenky, který v ní mám.

jakože například tady na to seru, že mě to tu sere a že se na to vyseru.

nebo, že nesnáším práci na počítači a naše vedení, kterému se furt zelení a nikdy nelení nám šlapat na paty, prsty, vlasy a sedrat z nás kůži a dostat se nám do mysly a narvat nám tam ty svý malicherný nsemysly plný ubohejch temínů a bezcenejch informací o nesmrtelnosti chrousta, kterej nás tak rád kousá.

jednou se probudíme uprostřed našich rozedranech myšlenek a budeme přemejšlet, jak slepit ty zbylý kousky svého ubohého já a kam zmizela naše ponížená osobnost.
zbyde nám jen bezmocnost, plná sebeútápěcích pohledů a hany, že jsem se nechali takto ponížit a zaprodali svý duše, kvůli přislíbený píci, která nás měla udržet v běhu pro další ubohé role našeho nicotného života.