jenda ranní

Nechápu, že jsem si doteď neudělala kafe. Že jsem ještě neskolabovala, když už jsem vzůru od šesti...
Ani teď se ho asi nedočkám, páč máme nějáký jednání.
Aspoň snad bude smysluplný.
zas mám plnou hlavu akcí a úkolů, který mám udělat.
když jsem si včera doplńovala ty nejdůležitější do diáře, řekla jsem si, že an tu školu asi kašlu.
nevím, kde na ní vzít čas, prostě nevím, atak budu dál hloupá a bez titulu, noco, na tom svět přece nestojí.
Přemejšlím nad novou prací, koukám na inzoše, musím se sebou něco dělat.
tady je to fajn, když zrealizuju nějáký dobrý akce, ale odceněnní žádný a natož pak finanční, to už vůbec ne.

De to se mnou od deseti pěti.
tedy spíš nula od nuly pojde a já jednou pojdu na tu nulu, která se mění v mínus.

V pátek mě čeká další stěhování, a že už jsem se dlouho nestěhovala, skoro rok.
tentokrát však nestěhuju sebe, ale dva pány.
Škatule škatule hejbejte se.
aneb tancujte jak vám kdo píská,
né, že bych chtěla s někým manipulovat, ale prostě to jinak nejde.
A tak to půjde takhle, stejně, jako život půjde dál.
Bez jedním z těch pánů a snad s tím jedním pánem...