krapet nonverbální konverzace:

ta cizí tvorba mě něják začla bavit...

Y: splnis mi ma nejtajnejsi prani?
X: povidej
Y: to by se mi rdela klavesnice
X: tak ji nech rdit
Y: tak ted se cervenam ja...nemuzu si vybrat co napsat prvni
Y: moh bys zacit tim, ze mi budes krapet mackat stehno na vnitrni strane a olizovat mi ousko...
Y: pak ho okusovat a pomalu sjet pres krk, a prekousnot mi podprsenku
Y: odstrlit ji v dal a venovat se mej prsnim bradavkam
X: mhmm
Y: pak bys me moh uchopit za bok a nekam si me vysadit a propracovat se v klece niz
Y: a mackat mi pritom zadek a kousat me do stehen
Y: mozna bych te zacla libat na vlasy a hladit ti krk
X: uz se prehrejva klavesnice
Y: jeste ne
Y: pak bych se propnula dozadu a ty bys me moh vylyzat
Y: pak by sis me stah dolu a posadil si me na klin a prejizdel mi prstama po pateri
Y: a okusoval mi krk
X: to je propmysleny
Y: pak bysis me napich
Y: a poradne me vojel
Y: a ja bych hrozne vzdychala
Y: a stenala
Y: aaaaaaaaaaaaaaaa
Y: klepali by se mi stehna
Y: a pak by prisela exploze
Y: mackal bys mi ruce a ztezka oddechoval do mejch vlasu
Y: chytil bys je za me a otocil me a vniknul do me jeste zezadu
Y: stenala bych jak mali zvire
Y: a ty bys me tahal za vlasy cim dal vic
Y: jako kone, krapet bys me s nima bicoval
X: he
Y: zaryl by ses mi nehtama do krku a vnikal do me
Y: mozna bys mi krapet nadaval
Y: anebo hodne
X: to asi jo
Y: placal bys me po zadecku
Y: a olyzoval mi krcni pater
Y: pak bys me chytil za krk a mirne me priskrcoval
Y: a ted uz bys byl hodne sprostej
Y: vrazel bys do me hloub a hloub
X: jako velbloud
Y: moje stenani by znelo jako vzlikot
Y: velbloudi sou pomali...ale proc ne
Y: pomalu bys zrychlil z velblouda na kone a z kone na geparda
Y: pak bys zarval jako tygr
Y: a povalil me na zem
Y: podival by ses mi do oci a a prejel mi prstama po tvari
X: dobra inspirace na sny
Y: a to neni vse
Y: prejizdel bys po me prstama, ja bych ti je zacla okusovat, olyzovat
X: tak ja si jdu nechat snit




Y: ale notak milacku, ted sem ti ho chtela vykourit a ty si klidne usnes...

Vzkaz jednoho mého kamaráda z cestování do Španěl

cau, tak je vicemene hlavni cast za mnou. uzil jsem si ovsem trochu drsnejsi prespavani na autobusaku, kde me nenechali lezet, tak jsem sel do parku na lavicku, kde jsem postuspne rozbalil karimatku a neco pres sebe jaka mi byla zima... stejne jsem nemoh usnout s vedomim ze mam u sebe 4000e. Ted jsem v podstate bez spanku 2 dny. pred odjezdem jsme zakalili, takze 3h spanku. nakalenej jeste do letadla a pak vycerpavajici prochazka po Barcelone a cekani do 10h vecer na autobus smer Valencie. 4,5h jizda a pak od pul treti klimbani na nadrazi a v parku :D
jak jsem jeste prochladl mam fakt dost. ted venku ostry slunce a ve stinu nejmin 28. V aute se nevyspim protoze tam je horko, takze jsem sel na net.

Něco k uvítání jara:

Potkali se malý ušní maz, malý zubní kaz a malá poševní kvasinka.
Malý ušní maz povídá:
" Každé ráno se mě snaží dostat taková tyčinka s vatou.
Mám co dělat, abych se schoval".
"To nic není," povídá malý zubní kaz,
"to já se shovávám každé ráno a večer před kartáčkem s pastou".
"To ještě vůbec nic není, " říká malá poševní kvasinka,
"každou noc leze ke mně takové holohlavé čuně, co neví jestli má jít dovnitř, nebo ven, a nakonec mi poblije celý domeček!"
Malý zubní kaz na to: "Ááá tak toho hajzla já znám taky!!!!"



Krásná mladá žena zaklepe na nebeskou bránu.
Sv. Petr otevře a ptá se jí: Vy opravdu chcete do nebe?
Ano,vedla jsem cudný život.
Opravdu? A teď poctivě, kolikrát jste byla svému manželovi nevěrná?
Bůh to stejně ví a trest za lhaní by byl strašný.
Ani jednou, milovala jsem ho, na ostatní jsem se ani nepodívala.
A kolik milenců jste měla před ním?
Ani jednoho, do maželství jsem vstoupila čistá.
Hm, tak pojďte dál a jděte rovnou tamhle vpravo, tam vám dají křídla.
To znamená, že jsem anděl?
Ne, husa.

Padající Novostavby...Einstürzende Neubauten

Tak konečně je to tady...navlíknout na sebe něco provokativního a upatlat něco absurdního z mejch pseudodreadů...
je fakt, že nalákavací pořad na Radiu 1, mě spíš vystrašila a uvrh mi do hlavy myšlenky, proč tam vlastně chci jít, no že to prostě bude příšerný, jako vždy když se na něco těším...a kde sem vlastně vzala tolik drzosti dovolit si takovej luxus...
ještě doma fakt váhám...
nastupuju do tramvaje a už mi to v hlavě hraje, pobrukuju si a jedu, a už je to tady, adrenalin z očekávání...intermezzo s revizorama ho jen vybičuje do neskonalých výšin...menší promiskuita spojů a konečně se scházím s nasranou Simonou, neb mám samozřejmě zpoždění, kolem všude turisti, we bay your tickets for every price...
serem an to, prodáme to a dem se za to vožrat...
ale neee...když už jseme došla až sem...odevzáváme lístky, ty se půlí vedví a a my se dostáváme do další úroveň...upgradujem pár drinkama...krapet se tam seknem...už začali...klasika...
Andulo, musíš nás dostat dopředu...ok...mega tlačenice, kroutíme se jak hadi, ještěže sou všichni tak zpocený, že nám to docela klouže...a sme tu, dvě luxusně vpíchlí místa uprostřed masy, ale vyhlídky na Blixu slušný...hůůůů, už sme tu, zapalujem cígo a začínáme prudit s naším kuřáckým výcvikem...nádhera...heeeeeeej...kurva to je rej...totální luxus, hrajou přesně tak, ajk sem chtěla...ani nevíme jak, ale najednou máme kolem sebe jako jedinný spoustu místa...já ač normálně poměrně stydlivka celou dobu zpívám, tančím jak u vytržení šamanské tance...zdá se, že i EN sou dobře naladěni, jen zvuk krapet pokulhává, ale to nevadí, né v týhle atmosféře...
a fakt je to baví, hodinový přídavky se jentak nevidí...tahaj své taroty z žoku aby věděli co budou hrát...taky chci jednu kartu...a já? ani nevim jak, ale najednou si povídám s Blixou ...chci tu kartu...no prej mám přijít za šest let znova a mám ji u něj, tak to abych se dožila tak vysokýho věku...
konzert končí, myslím, že jsem prošla nejdnou extází, pomalu se motáme ven...
ještě trigo pro simonu, dokonce se mi basák podepíše na ruku...mazec...a pak ven...krásná procházka z Archy až na Anděl, popíjíme další pivka...radíme turistům...and everything is beuatiful...

Fuck your revizor

Sobota navečír, jedu na konzert Einstürzende Neubauten,
pobrukuju si Es ist alles wieder offen...Weil weil weil...cesta ubíhá, už se blížím...paráda, konečně je to tady...
když tu náhle: Vaše jízdenky prosím...
doprdele, sakra, člověk se zamyslí a hnded ho vyhmátnou...
KURVAFIX, teď né, teď mě nesmíte dostat...doprdele co budu dělat, a ti zmrdi fakt stojej jen nademnou...asi tušej co sem zač...
začnu prohrabávat všechny kapsy, aže jich mám kurva sakra málo...do háje...
a v tom...cililink, volá mi Simona...uff...
ahoj, jak si na tom...
na Hradčanský...
je ti něco?
JO!!!
a co mám dělat? andulo co se děje?
pokračuj...kolik je?
a stíháme to?
jo
ne
TAK SLEČNO CO BUDE S TOU JÍZDENKOU?
pardooon, já už musím, jít nestíhám...
tak si s náma VYSTUPTE...
vystupuju, furt kecám nějáký nesmisly simoně so ucha...
sem venku...hážu po nich nějákej žmolek papíru, odhazuju paní na peronu a utíkám...
kurva, že sem si brala tu skurvenou sukni...
a voni za mnou...
odhazuju lidi...
slyším jak dupaj, že já sem se nevěnovala víc nějákejm sportům...
kličkuju jak zajíc a řvu: NECHTE MĚ BEJT!!!
konečně v kolejišti, běžím přes celou Hradčanskou, bahno stříká na všedchny strany, probíhám křižovatku načerveno, na Chotkovej sadech zvolňuju...
kde sou? schíza, kde?? pomalu se plížím zpět...nakukuju za roh..
a... YES, vzdali to, HOOOJ...im the queen of this sprint...
yes a revizore na záda mi vlez...

a stejně sou to hrozný zmrdi...teď po mě dou jak vosy po medu, je fakt, že už jim unikám léta, ale zdá se, že se teď vychcaně maskujou...a tři kontroly během 2 dnů, no hnus...možná bych si měla přecejen pořídít lítačku, ale mě ten adrenalin fakt baví...
tak uvidíme...necháme tomu volnej průběh...

Sen pro Jiřího...

včera se mi zdál poměrně krutej sen...tedas voni se zdaj dycky, ale tenhle mi něják nestihl hned zdrhnout z mé laciné paměti.

šla jsem si nechat s kámoškou znova probodnou ret, původní vyhlídlej kroužek ale rázem ztratil glanz, když sem oběvila zcela neobyčejnej biomechanickej šperk, přes celej spodní ret, připomínající nějáky vymáklý rovnátka, kterej se při mluvení atd, neustále přizpůsobovali a měnili při tom všechny i nemyslitzelný metalický barvy a místama proměňovali se v plazmu, hoooj, konečně něco, co nikdo nemá, a tak sem dotoho šla...
jěště ten večer sem jela do lípy, k jiřímu na nějákou grilovačku, vlezu na zahrádku a koukám, jiří má na rtech úplě to samý...nonic, dva trogloditi, musej bejt halt originál za každou cenu...chvíly to spolu zapíjíme, pak se to snažíme prokládat i nějákym tím jídlem, aby so s náma hned neseklo...
a co se nestane...něják se mi to celý na tý puse zasekne...a nemůžu nic...němě koukám prosebně na jiřího, ten na mě civí, utahuje si ze mě a pak machrovsky prohlásí, že to je přece brnkačka, že se v tom vyzná a že to opraví einzwei, a tak se do toho pustí, pronášeje spoust masochistikejch narážek a přihíbaje si při tom mocně z lahve...utahuje, kroutí, přehazuje, furtnic, už nemůžu ani dejchat, slzy ve vočích, on v očích mírnou paniku, zahazuje flašku a kroutě všema hejbátkama votovíc....
nakonec vyletí nějákej štoubek, celý se to rozpadá, odněkud se tomu vysunujou malý nožička a pomalu se to plíží kraboidně pryč....heeeeeeeeeeeh...uffff...
jiří vykřikne a chytne se za pusu, tywoe...
já: ty demente, dyť si říkal, že to s tím umíš, jak dlouho to vlastně máš?
odedneška...
jiří se to pokouší taky strhnout...krab ho drží nožičkama, začíná dusit, nakonec to něják společně strhneme a ubíjíme oba biomecho kraby....notywoe...
to se musí zapít...a tak pokračujem...
po chvily se na mě pokusí zaostřit a říká, tywoe, co to máš nasobě?
a já jako, co jako woe?
no ty kalhoty?
já jaký kalhoty? koukám a zjišťuju, že sem si je zapoměla převlíct a přijela sem ve svech starejch roztrhanejch tiskařskejch kalhotech, který se po tom boji s kraba něják úplě rozpadly a že na sobě nemám kahotky, jiří se chechtá, pak mě decentně zabaluje do novin a odvádí pronášeje nějáký výmluvy o tom, že si musíme jít nutně koupi zmrzlinu...pryč.
huh...vbíháme do nějáký vietnamský večerky, kerá má kupodivu ještě otevřeno...jiří dělá vyrvál, aby odved pozornost a já se tam pokouším něco nenápadně ukrást něco na sebe....není z čeho moc vybírat, rychle beru, co mi příjde pod ruku, jiří nakonec mohutně zařve a vrazí do pultu a miliony roztidivnejch bonbonků se tříští v duhovejch kaskadách o zem ...zdrháme...akce se zdařila, vracíme se ověšeni nejrůznějšíma blikajícíma cetkama(já v korejské sukni a saténovejch kalhotkách) i se zmrzlinou jako největší hrdinové...a konečně se oddáváme naplno k grilovacímu reji.

tak sem se ted malem posrala hruzou, sla sem na prochazku se psem, pekelna tma, hvezdy svitej, ale divne, najednou fakt neprijemnej pocit, pes v prdeli, tak se votocim, ze pudu radsi dom, v tom kolem ne proleti pes, knuci a div nevyrazi vrata...a pak se schouli v predsini i s kockou a odmitaj se hnout...brrr...a z venku divny zvuky doplnovany zkreslenou hudbou zevnitr...

huh, vsechno sem zamkla a chodim po baraku s flaskou od vodky, s jakozto jedinou dostupnou zbrani...zvirata se mnou nemluvej...

nevim jestli je to jen nejakej flashback z toho tripu, co sme si tu davaly naposled, nebo jestli je to tim, ze se tohohle mista fakt paranoidne desim i ve dne v neci spolecnosti, ale kdyby nahodou ne, tak simona uz mi vykopala hrob, tak prosimvas pamatujte na to, ze chci abyste mi ho vsichni prinejmensim poblily, az se se mnou budete loucit, aby mela zas co na praci...

btw. kdyz sem to chtela postnout, totalne vyppad internet, televize nevysila, mobil vybitej...se vazne poseru, sem vprdeli nakonci sveta, nebo buhvikde...fakt bych si dala panaka a nejaky vesely a hodny lidi.

vzhledem k tomu, že jsem opět prozměnu úspěšně nezaměstnaná, jsem byla vybrána rodinnou jako nejvhodnější hlídač našich domácích mazlíčků, v době nepřítomnosti všech ostatních. tudíž čučím sama na chalupě na moravě...tak sem si řekla, že aspoň v klidu připravím matrice pro tisk novejch motivů...hehehe, no že mi to ale de, jela sem natajno půjčeným autem pro špony na šponování, přicházím k autu, právě si mě foťí cajt, než dojdu, tak se zdekuje...
hmmm...doprdele...nonic...našponuju...všechno v pohodě, osvítím, du vymejvat a celá matrice se spokojeně rozpouští v žabí sliz a odplouvá do kanálu...sbohem první pokuse...zasraná nová emulze...
tak znova...suším emulzy...krkškxrk...shořel mi fééén.
tak sem matricím postavila (snad)světlotěsnou komůrku ze sametu vedle topení a držím černou hodinku...sama v baráku, ketrýho se odmala děsím. jen tupá záře monitoru, ellenalien a já.
pozvolna dohořívá jedna z posledních cigaret...
típnu jí a pudu se projít se psem ať dnes udělám aspoň něco užitečního:)

sedím sama na Florenci ve společnosti krutě letitého počítače, abych si dopřála krapet pomalého netu...aby mi pěkně utek čas, nekonečné čekání na autobus, který snad ani nikdy nepřijede...do uší mi hraje Johhny Cash, do kterýho jsem se zamilovala po shlédnutí Kurzu negativního myšlení... a tak ten čas plyne...
zážitků dost, ale hlava vymetená, stejně jako tohle podzemní hnízdo ozářené spořícími žárovkami až z toho přechází zrak...aspoň sem měla dost času, shlédnout co píše konkurence...a rozhodla se, že dám vědět, že tu ještě sem...ale halt nemám čas na takoví prkotiny jako jsou zprávy pro zoufalce vysedávající u compů.
tak zas někdy, až mi ujede bus třeba...