Někdy ani nevím, co bych sem psala. Nebo teda vím, ale nevím jak. Ani nevím, jestli to někdo čte, ale aspoń nemusím bejt tak sprostá na ostatní...nebo musím? asi jo. tomu se říká zkurvená povaha.
Ten mozek je vůbec zvláštní věc. poslední dobou hrozně chlastám.
Chlastám první ligu.
jakoby nestačili ty moje zmrvený myšlenky a malicherný problémy.
ne. nestačili.
všichni maj problémy a občas mám dojem, že je všichni chtěj řešit se mnou.
dobrý, kdyžm můžu ráda pomůžu.
ale kde je ta hranice?
v současné době utěšuju tři svoje kamarádky, který se s někým rozešli.
Už poměrně dlouho.
Nevím jestli na to mám. Jestli to zvládám.
Asi ne. ale aspoń něco dělám.
Snad. Snad něco dobrýh.
Doufám holky, že oceńujete moje pokusy o utěšení.
Sama sebe utěšit neumím, ale ostatní? maybe...
Ostatně co bych pro vás neudělala..
Vylomila si kotník, hajlovala na starostku, prochlastala si játra...
a vlastně proč ně
život je krásnej, tak s chutí do toho.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat