Vzhůru

Dneska jsem vzhůru od pěti...
od rána nemyslím na nic jinýho než na postel...a spaní...
po práci jsem byla ještě na výletě, teda pouštět draka-velrybu pod Ronovem. krásný.
pak jídlo a pak by bylo ideální jít spát.
dala jsem si kakao, aby se mi líp spalo...
a
nic...
sedím tu a nevím co dělat, nemůžu spát.
poslední dva měsíce vstávám o tři hodiny dřív, než jsem léta zvyklá.
skvělý na tom je, že mám mnohem víc času, páč, já prostě stejně dřív neusnu.
špatný na tom je, že se mi asi rozhodilo spaní a občas to vypadá i na pěknou nespavost.
vzpomínám nato, jak jsem měla deprese a nespala půl roku.
vzpomínám, jak jsem to nejdřív nevnímala, že nespím.
na ty dlouhý nekonečný hodiny, kdy jsem se snažila usnout, vymejšlela si různý příběhy, abych se nenudila a civěla do stropu.
vzpomínám, jak se mi postupně slili dny s nocí a život se zdál být jenom kopie, kopie, kopie, kopie...
miluju Klub rváčů, něco takovýho bych si teď s chutí dala, asi se na to znova podívám, nebo se s někým porvu.
tup zírám na svý nový kruhy pod očima a přemýšlím...
Where is my mind?!?
a za jak dlouho usnu.
jestli vůbec...
jestli jo.

půjdu to zkusit. a když ne, tak se mi třeba podaří vymyslet pro vás nějákej příběh.
třeba o veselejch jehňátkách, jak se jedno za druhým předháněj vám zabečet dobrou noc a vždycky když se na vás podívaj svým nevinným pohledem a vy es k nim dkloníte, abyste je pohladili ty jejich heboučký kožíšky, roztáhnou svou roztomilou tlamičku a ukousnou vám nos, uši, ruce, vlasy, nohy, pusu, prsa, zadek plíce a nakonec vás s gustem vyrvou srdce z těla a dělaj, jakoby se nestyděla za svůj krvavý díl existence.