Seriál Přátelé pokračuje.

V pátek jsem utekla dřív, abych se mohla pustit do toho stěhování. A že to stálo za to.
Vynosit jednoho pána, pak druhýho oba pěkně oba na jednu hromádk, k nám na dvorek, aby se pánové mohli hezky prohodit. Starý nahoru do staromládeneckého bytu a nový dolů ke mě. po menším kolapsu na schodech v důsledku nízkého tlaku, sedím mezi tou sbírkou compů, mikin a jinejch pokladů a láduju se kafem s cigárem, abych neomdlela.
Pozoruju ty dvě hromádky neštěstí a přemejšlím, jak někdo takový hromadě může říkat pár věcí.
Tohle přešouonem sem, tohle hodíme na tohle aby se to sem vešlo a tohle zatím nenoste, to se sem vůbec nevejde. Zjímavý.
Panuje trochu trapná atmosféra. Jak jinak taky, v takovýhle situaci. Tři kamarádi. Bývalý kamarádi. Nebo ne?
Skočím pro nějákej drink, navrhuju. Za chvíli sem zpět jako na koni s vodkou a džusem a nějákým tím pivkem.
O půl hodiny později nacházím flašku rumu.
Po chvíly posíláme někoho pro další vodku a piva.
Ledy tají.
Parádní mejdan na blešáku.
A nedáme si spolu tripa?
Říká jeden bejvelej kamarád, tomu druhýmu bejvalýmu kamarádovi.
Heeeej, kde máš ty tripy? Říkala sjei, že máš nějáký tripy...
Nemám, teda nedám.
Musíme to dostěhovat.
Jasný, všechno bude, ale nejdřív ty tripy.
Ne.
Kde máš tu ledničku.
Nemůže jí najít, naštěstí.
Doházíme to dovnitř a pak skáčem pro maso, skoupíme poslední uhlí ve městě a další chlast a zakončujem tento krásný den parádní grilovačkou, hospodskou tůrou a následným youtubemejdanem.