Jít, či nějít, toť otázka... j í t dopředu z p á t k y ani krok

Maruška nebyla žádná hezká holčička. vlastně, ani nebyla něják extrémně hnusná, ale hezká rozhodně taky ne. prostě takový ošklivý kačátko. To by ani tak nevadilo. Ale to, že ybla tak hloupá, jo. prostě nepovedenej zmetek. Parchat v rodinném vrhu, tak trochu navíc. Alepoň její teta si to rozhodně myslela.
A jak byla nešikovná, no hrůza.

Co stou holkou (jeli to vůbec holka, s tím jak vipadá), budeme proboha dělat?!
S takovu jí ani neprovdáme, natož pak slušně, kdo by stál o takovou hrůzu, pálilo paní domácí a svou rozmrzelost nad tou vlezlou dceřinou existencí si vybíjela, kde mohla.
Hlavně na Marušce.
To bylo furt:
Ukliď to! Co se tad motáš jak kačena? Nemáš co na práci? Vynes smetí! Přeber hrách! Hoď holubům! Vykydej krávu! Udělej kávu! Tak hoď sebeou ty boží hovádko z krávy zrozený!!!
Dcerunka Nadinka si samozřejmě taky s chutí přisadila:
Učeš mě! Netahej! Podívej se jak vypadám, akoráts mě zamazala, ty náno jedna pitomá!

Maruška byla každým dnem smutnější a smutnější. Ach kéžby ještě žila její maminka, její pravá maminka. Vždyť přece nemůže být tak hrozná, když měla takovou skvělou maminku a tatínka. Ale to už je dávnou, teď už má jen tetu a Naďu a může být ráda, že má co do huby, jak to furt slyšela ze všech stran.
Připadala si jako šopatný vtip, jako nepovedený potrat. Prostě ať dělala co dělala, všem byla jen trnem v oku.

Uběhlo deset let o tragického přepadení medvědem, při kterém přišla o maminku.
tatínek jí následoval do hrobu o rok později. zemřel na žal.

pokračování příště...

Lebky

http://www.youtube.com/watch?v=abaMMojWh3M&feature=share

romantický sobotní večer...

Velikonoční pondělí

Bolí mě celý tělo.
Sem domlácená jaxsviň.
Ruce, nohy, záda, krk...
krvavý koleno, narazenej kotnik, modřina na modřině...

Konečně víkend

Nějako zas nestíhám koukám, člověk se chvíli v klidu opíjí, a najednou je tu duben. A to nejde o Apríl prosím.
Apropó, prohrála jsem sázku. Pěkně děkuju, Simono, tak ses mohla víc snažit.

Kurav to ybl zase vejkend, kde tak začít...
Hmmm, pivo v Zipichu, Scrabble, Bejvák, pomerančoví pivo, domů, zapomněla jsem Scrabble, zpátky. Cestou kupuju pivo v Moskvě.
Doma zapínám youtube a udělám si krásnej folkařskej zpěvovej večítrek, vyleju přitom, vše, co je v ledničce, sama pro sebe, do pěti do rána, Udržuju svou ledničku plnou.
Štýry hodiny spánku, pak zpátky na motající se nohy, po čtyřech hodinách se dostaví kamarádka s vodkou, která se zas prozměnu zklamala v lásce.
Samozřejmě, že jí s tou vodkou pomůžu.
Do Progresu už jdu zpívajíc z plných plic, přučemž vymetu každou louži na Špičáku.
Kurva moje krásný kozí boty, sou úplně durch.
Vylemtám energy a boska kmitám za barem,a bych to trochu ze sebe setřásla.
Zpívám na chodbě, aby se dostavil nějákej ten Bonus.
Pak hurá do Cascady.
Tak co, dáme si toho tripa? proč ne. tak jo...
Chudáci pražáci si asi budou myslet, že tu máme fakt drsný holky.
no co, dostala sjem jen furtama a halt si vyslechla, že ěm zabije, kvůli troše rozlitýho piva.
Hihihi.
Všem svítěj zuby a maj zelený zamlžený oči. Všechno svítí, všechno se točí.
půlnoční intermezzo u vietnamskýho karaoke.
Huviíííí.

Další čtyři hodiny spánku. A pak zase na nohy, topinky, bloumání, flashbacky, konečně se dokopávám k procházce. Lížu zmrzlinu a ten svět je prostě krásně vzrušivej.
A krásněé finále u Sršně, pivo, vodka, kythááára a zpěv.
Tak to jest.
Alea iacta est!