První den

Před chvílý sem přišla z práce, hehehe. Už zas sedím u compu, nohy naložený v manganový lázní, zdá se, že tu plíseň na nohách iž opravdu nelze ignorovat...kor když člověk celej den stojí, nebo běhá, auauauauau...
no ráno start zmatený jako vždy, když se mám probudit, někdo by ty rána měl konečně zrušit, diť by se dalo chodit klidně na píchačky, čip v mozku, jestly je pracant aktivní a sledovat to po síti...
no všechno špatně, jakžtakž v čas, nová práce, nový život, momentálně se pokouším tisknout trička sítem, vivala serigraphie! ale ksakru, něják mi nic nešlo, poprobudící syndrom asi....víc sem zničila než vytvořila, prvotřídní pracant, a ta dobře míněná buzerace, po chvíly už se mnou zrácející trpělivost s mými excellentnímy výkony mi moc nepřidaly...tak sem se aspoň pěkně sjela toluenem, teda nechtíc, když sem smejvala jeden otisk mejch prstů za druhý, před prvním a za třetím...
no bavena zábran a předsudků, zapomněla sem být nervozní, ruce se přestaly klepat a pak už to šlo malátně einzweu, potiskla sem 300 triček dvoubarevně nějákým dementním logem, ale už to umím, jupí...
později odpoledne sem se plna odvahy jala ui seznámit snaším firemním psíkem-roztomilý to kříženec bulteriéra-nesnáším bojový psy, teda nevěřim jim, páč se jich bojim, jediné šelmy psovité, které nemusí...ale když Sárinka do mě furt tak jemně ždichala hlavou, že jsem neodolala....WWRRRRRRRRRRRRR...ajajj, ufffffff, v mym stavu málem infarkt......huh mrcha, pak mě ještě zákeřně olízla nohu zezadu, když sem se skláněla zabrána nad karuselem, na kteram sem tiskla, a to už byl málem definitivně můj konec...taky se pěkně plete pod nohy, teda s oblibou si mezi ně stoupne a pak čeká nevim na co....
ke konci se mi pěkně zamotala šiška, jak sem byla imámená a furt čučela na ten nonstop rotující karusel, že sem byla celkem ráda, že jsem se odtamtud ještě vymotala...
inu, tak první den, sem zvědavá, jak se to bude pokračovat.