dneska sem vybafla na Národce na bejvalýho spolužáka, který ho sem tam zpozorovala, škoda, že se lidi tak měněj, nejlepší kámoš ze střědní, jedinej kterej se nechal vždy strhnout k největší pitomině, jen aby se něco dělo, potrhlej šašek, dnes pan designééér, který se bojí před svými kolegy i pozdravit něco jako mě....
šašek šašek šášula, přitroublí jak bambula.
och mé nebohé siamské dvojče, kamsme to dotáhly?
že už si někteří z nás ani na vlastní špičku nosu nevidí? nedejbože aby se podvolily své přirozenosti?
Gratuluji pane designére zubních kartáčků!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat