Víte, někdy dost vážně uvažuju nad tím, že bych se zabila. Nevím, co tady, dělám, prosč, tady jsem. K čemu... Proč??? Jsem tady zbytečná. Nikdo o mě nestojí....¨ Nejradši bych se zabila. Nejhorší na tom je, že nevím jak, nebo spíš, že mi sebevražda připadá jako hrozně malicherná věc. Jako PLEJTVÁNÍ... K čemu? K ničemu... ZBYTEČNÉ PLEJTVÁNÍ. Nevyužitá energie, která nám byla dána. Ale proč? Proč to všechno? Nikam to nevede. Odnikud nikam nechat se povlávat větrem a snít o lepších časech. Poslouchat skěleou hudbu, která váse rozbíjí postupně na kousek... A co z toho... Beznaděj, Naděj. Něco. Nic... Tak je to. Život je jenom nicotnej tón kterej vám polechtá nervy. A potom nic. Ani předtím nic nebylo... A ani potom nikdy nic nebude.