Z ničehonic se všude začali objevovat plagáty, na každym rohu to vyselo a nikdo nevěděl odkud se to vlastně vzalo.
Plaát, vypadající filmově měl na sobě krásnou ženskou s neskutečnejma vlasama, ležela ne brokátovým přepychovym lůžku, samý nadejchaný polštáře a závoje.
Kupulovla s krásným rytířem, s jedním s Durreových apokalyptyckých jezdců, kterej z nich to byl netuším. Každopádně už byl pěkně jetej, nechutná mumie, nejhorší rozklad, kterej si člověk může vůbec představit.
Nápis hlásal:
Nikdo tomu neunikne.

Plagátová kampaň byla tak tak úspěšná, že v den premiéry byly všichni lidi v kině, všichni se mačkali a čekali co bude.
Film začínal.
Zprvu to znělo jako jakási podivná hudba, odněkud z dály přes závěsy dolíhali hypnotizující tony.
Kamera se zvolna přibližovala, jako by i plátno bylo stále blíž a blíž, závoje pomalu mizeli.

Zvolna se objevovali siluety kupulující dvojice.
Kamera se stále přibližovala, závoje mizeli.
Poslední na scéně, se odhrnul.
A tu se jezdec otočil a řek:
Nikdo tomu neunikne.
Usmál se bezzubě a pak se začal řehtata a jeho krásná společnice, začala uprostřed soulože rodit jejich věrné křížence, meduzoidni mumie, které se začli vynořovat z plátna a začli všechny vojíždět.

A tak nastal konec světa.
Amen.