tak sem dobrala druhy antibiotika a nic, furt stejny, jen ty mi krece v brichu se zhorsujou a kolem toho se to ted u me tak nejak toci bohuzel...co mi je nejaky brutalni tajemstvy, tak tajny, ze to ani nikdo nevi....
tak sem sla aspon oslavit muj finish s antibiotikama, bo sem si rikala, ze je to stejne jedno a na jedno s dorotjhy, ze mi to nemuze prece uskodit...sice nam krapet trvalo se najit, pac ja cekala na andelu a ona na ujezdu, ale kdyz mi rekla, ze je u ty sporky, jak sem tam prokopla vylohu, tak mi bylo jasno, kterym smerej jit, a tak sem sla, a pak sme sly az me dosly az do hostince pod petrinem, a co tam nespatrim, kdyz sem zaostrilav v prijemne kourem prodchlem prostredi? uz od dveri se na meblisti pleska myho otce, tak nas hned spacifikoval, bo dve mlady holky vedle sebe, to je jeho a zacal nas zvat na pivo, parada, nikotinu, co uz me plice hodne dlouho nevidely, alkoholy, kolik se do me ani neveslo, jedna vesmirna teorije miji druhou a zakopava o ztreti, az klopitajic presunujem do otcova oblibeneho nonstopu v dejvicich, kde si nasledne peclive zapsal data narozeni vsech svych deti, a púar jich k tomu jeste pridal, az nas ma nevlasti matinka radeji odtahla domu, kde me nacpala vybornou bramborackou, a ulozila me s vyhledem na ten monstrozni podbabskej hotelovej skvost a tak sem usinala s vyhledem na rudou hvezdu, inu pekne to bylo, skoda jen, ze kazdej den neni posviceni...