Lolitka

Byla jednou jedna odporná holčička, Lolitka se jmenovala. No a byla to tedy zlášní holčička...smrděla, z nosu jí teklo, vlasy rozcuchaný, nehty delší než prsty s ostatkama všech svinstev, které za svou kratkou pouť na téhle zemi potkala. I dalo by se říci, že to snad ani holčička nebyla...rozhodně na to nevypadala. Spíš jako nějáky velmy odporný skřítek ebriálního zrůstu, poslední vejškrabek z kurvy, malá žrůdička a pěkná kurvička.
Neb ač Lolitce nebylo ještě ani sedum let, a ani zoubky jí pořádně nenarostly a tudíž furt slintala jak lama, byla neskutečně náruživá. No halt jak uviděla čůráka, tak se neudržela a už cucala ostošest. Možná, že trpěla v mládí nedostakem lízátek a tak si to halt chtěla vynahradit.
Chudáci páni, kopaly, škrábaly, snažily se ten hnus ze sebe setřást, jak to jen šlo, ale držela se jak klíště, dokud je zcela nevysála...a nebozí pánové? obvykle zmíraly v křečích, sklácení neskutečnou rozkoší, kterou si z nich brala...ti kteří přežily staly se jejímy bezvýhradními otroky a náměsíčně jí sledovaly na každém kroku, podbízeliy se jí, nastavovaly své přepněné údy, aby ulehčily svým roztouženým útrobám, zcela omámeni jejími jedovatými slinami. Však holčička, byla dosti mlsná.
Z jednoho kalichu dvakrát neokusíš, říkávala, však páni se nedávaly odradit a poslušně sledovaly svou paní, kam jen se jen vrtla.
i netrvalo dlouho a nejdena manželská postel zela prázdnotou, když si toho po čase rozmrzelé manželky všimly, svolaly poradu, vyslaly špehy všemy směry a stopovaly omámené muže....leč mluvit s nima, marnostnadmarnost, krom něžného sténání, z nich nevypáčily ani slova.
Až jedna odvážná dívčina, Fůrie se tuším jmenovala, se rozhodla věci přijít na kloub, přeci nedopustí, aby jí ženich taky zmizel, zamkla ho ve sklepě, natáhla si jeho kalhoty, pořádně je vypěchovala a jala se jen tak mimochodem procházet...neušla jěště ani co by kamenem dohodil a už na skáče malá zrůdička a za ní všichni muži, strhává jí kalhoty a nestačí zírat, tys mě oklamala, rozčílila se...co si to....když tu jí hbitá Fůrie čapla pod krkem...tak takhle ty nám odvádíš naše řádné muže, konec s tím, uvázala Lolitku za pačesy na větev a jala se sama kouřit čůráky...pěkně jednoho po druhým, inu na každěho se dostalo, po chvíly se osmělily i ostatní ženy, které přilákaly blažené steny mužů, a svolně se přípojily...muži se začli probírat z omámenosti, vrušeně vykřikovaly a padaly v náruč svých postrádaných žen...čisté sliny dobrých žen, pročistilo jejich tělené štávy a tak z nich sejmuly kruté kouzlo kterým je Lolitka ovládala...Lolitka křičela hrůzou, mlátila sebou, nehty se drásala do krve, ale všechno bylo marné, ženy s ní neměly slitování, až dokouřily posledního čůráka, Lolitka pukla vzteky na zmarněnými laskominami. Od té chvíle už bylo všechno jak má být, muži si ze svého transu nic nepamatovaly, ale ženy nikdy nezapomněly občas vykouřit svým milím, aby si je udržely pod svým vlivem, a tak žily šťastně, muži slatí bez sebe a ženy spokojené, že je pěkně poslouchají.